Vyhledávání
Freelite.cz

Finanční, ekonomický a lifestylový magazín, který má co říct.

Rozhovory

Marian Vojtko získal titul doktora a připravuje se na velké turné. Odpočívat neumím, prozradil na sebe

26. 6. 2024
Michaela Hanelová
Marian Vojtko získal titul doktora a připravuje se na velké turné. Odpočívat neumím, prozradil na sebe

Marian Vojtko

Foto: KF Production/se svolením

Před nedávnou dobou oslavil své 50. narozeniny, ale i tak se stál těší plné síle a nabitému diáři. Ve svém rozhovoru nám prozradil, že se chystá na další velké turné a může se pyšnit titulem doktora. Ke zpěvu se však dostal zcela náhodou.

Vy jste vystupoval Carnegie Hall i New Yorku. Jak na to vzpomínáte?
Překvapil mě profesionální přístup všech složek, které v Carnegie Hall byly. My jsme měli zkoušku od tří do půl pátý. Jenže oni dvě minuty před tím vše vypli a museli jsme jít, protože jinak bychom za to platili penále. A pak jsme měli volnou půl hodiny před koncertem. A fakt tam s námi stál člověk, který hlídal strašně drahé piano, které jsme tam měli, aby se s ním něco nestalo. Takže si myslím, že u nás je tohle hodně daleko. A na té profesionalitě si tam opravdu zakládají. Ale byl jsem rád, že vše bylo profesionální, a to jak občerstvení, tak servis v šatnách, servis na koncertě. Opravdu na sekundu přesně nás koordinovaly. Nakonec byl veliký potlesk, dvakrát standing ovation, takže jsem spokojený.

Po kolikáté jste byl v USA? A plánujete se tam podívat znovu?
V USA jsem byl po třetí. Je tam draho. Ale člověk si má užít. Ale když už tam člověk je, tak se na ty ceny nemá dívat. Na jejich mentalitě mě překvapilo asi to cpaní se všude. V noci na Time Square jdeš 200 metrů tak 10 až 15 minut, protože tam je taková tlačenice. Protože tam, kdyby tě někdo píchnul, tak ani nevíš kdo. Ale je to o tom, že jsou strašně milí. A když už jsou to turisté, tak v tom NY do mě nikdo nežďuchal, jsou milí, pustí tě do metra. Americká pozitivita tam je. Ale na druhou stranu jsem na ulici viděl hodně zdrogovaných lidí, což mi trochu vadilo, ale nevím, jak to tam mají ty pořádkové služby. Žít bych tam nechtěl, ale na výlet určitě jo.

Jak probíhá příprava na koncert Králové muzikálů s Míšou Gemrotovou
Repertoár – vybíráme to, co nám sedí, co nám jde a co máme nazkoušené a nazpívané. Ale samozřejmě tam bylo i pár věcí, které jsme nikdy nezpívali a měli jsme na to zkoušku. Je tam i tercet z Johanky z Arku, kde to ani jeden z nás nikdy nezpíval. To jsme museli nějak naladit. Ale i sólovky jsme si dali tak, že lidi poslouchají pořád to samé, takže jsme udělali trochu změnu. Myslím, že se repertoár povedl. Bude to grandiózní. Máme do 20 písní, takže si všichni přijdou na své.

Končí divadelní sezóna. Budete v létě odpočívat nebo pracovat?
Já nikdy neodpočívám. Někdy pondělí nebo úterý. Ale já jsem rád, že mám práci. Umělec musí být takhle šťastný. V létě máme s tenory letní vystoupení, což mám rád. Je to něco jiného než přes rok, tam si trošku i odfrkneme. Budu dělat Noc na Karlštejně, budu dělat nějaká svoje vystoupení. Ale vždycky si říkám, že naštěstí jsme čtyři. Kdyby se cokoliv stalo, třeba mi spadla cihla na hlavu, tak ti tři to zvládnou.

Jak se vaší partnerce s vámi jako workoholikem žije?
Tak ono je to těžké, protože já jsem vždycky většinou mimo. Například teď jedu k Míše Gemrotové na chalupu, protože jsem se stal díky jejímu manželovi Jirkovi Štikovi myslivcem. Takže už mám jednoho jelena. Po koncertě odjíždím. A mám tady rodiče a táta je myslivec, takže jsme mu slíbili nějakého srnce. Je v Kytlici. Krásné hory, lesy. Tam si já odpočinu a jdeme na nějakého srnce a doufám, že bude nějaká trofej. Pak si ještě odpočinu, když jdeme na golf. A moje frajerka? Tak když já jsem doma, tak ona je pryč na nějakém lékařském kongresu. A když je ona doma, tak já zpívám. Nemáme ani důvod se hádat, protože se nepotkáváme.

Doktorandské studium. Jak jste to zvládl?
Studoval jsem doktorandské studium na AMU na Slovensku. V Praze učím na konzervatoři a moc mě těší, že mě tam pozvali, protože to nejlepší konzervatoři. Tak moje máma s mojí profesorkou byly na nějaké akci. A ta profesorka říkala, co ten Marian, co když ztratí hlas, tak musí mít zadní vrátka. Tak půjde studovat. Tak mě tam namontovala moje máme s mojí profesorkou. Ale naštěstí napsali hezké posudky. K tomu pak 70 stran disertační práce. Pak následovala obhajoba této práce a absolventského koncertu.

Zdroje: KF Production, vlastní dotazování, autorský text, rozhovor s Marianem Vojtkem