Možné je všechno! Nový pořad Pavla Zedníček ukáže zajímavé věci

Po několika letech se konečně na televizní obrazovky znovu vrací ikona pořadů, moderátor a bavič Pavel Zedníček. Toho jsme mohli naposledy vidět v pořadu Jedna rodina, ale jako moderátora v divácky oblíbené show Kurňa, co to je. Nyní se Pavel Zedníček vrací na televizní obrazovky a postará se o pořádnou dávku zábavy.

Pavel Zedníček se vrací na obrazovky televize Nova v roli moderátora nové improvizační komediální show Možné je všechno!. Nový pořad slibuje televizním divákům pořádnou dávku zábavy, úsměvu, ale také napínavých momentů. První díl se odvysílá v sobotu 31. srpna ve 20:20 hodin.

Hned v úvodním díle se divákům představí herečka Eva Burešová, Ondřej Sokol a Marek Taclík, kteří se ocitnou v nečekaných situacích, kde budou muset prokázat své improvizační schopnosti. V každém díle se mohou televizní diváci těšit na známé herce a komiky, kteří vystoupí ze své komfortní zóny, aby ukázali, co všechno zvládnout během stresové situace.

Možné je všechno! láká diváky na humor a zábavu

„Diváky bych rád pozval na velkou srandu. Celá ta parta je skvělá, dělá blbiny a strašně ji to baví. Chemie mezi nimi funguje úžasně. Mně při natáčení tekly slzy,“ říká Pavel Zedníček, který v roli moderátora celou hvězdnou improvizační show řídí.

Jeho slova potvrzuje i herec Marek Taclík, který dodává, že divák pozná herce tak, jak je ještě neviděl. „Divák pozná známé herce tak, jako kdyby s nimi jel na tábor nebo šel na nějaký večírek. Ty hry jsou takové seznamovací a lidi jsou při nich velmi trapnokomičtí. Všichni jsou skvělí a Ondra Sokol je král improvizace.“

Filmy a seriály

Hell's Kitchen Česko! Divákům vadí hodně věcí, tohle by tam být nemělo

První díl kulinářské soutěže Hell's Kitchen Česko je za námi. Názory diváků jsou zajímavé, protože tohle od soutěže rozhodně nečekali.

Naopak herec Ondřej Sokol přiznal, že ačkoliv má rád zábavu a diváci ho milují, sám improvizaci nemá rád a trochu se jí obává. „Upřímně se improvizace dost bojím, ale vlastně nikdy nejsem šťastnější, než když improvizuju. Vždy musím překročit malej strach a pak už to jde nějak samo. Všechny hry, kterých jsem se zúčastnil, mi přišly děsivý. Když mě třeba pověsili hlavou dolů, zažíval jsem šílenou paniku a téměř nevím, co se tam dělo. Ale když jsem byl v roli diváka, měl jsem milion nápadů a hrozně bych to chtěl hrát s nimi.“